Petr Lindner | 3. 11. 2023

Křesťanství nás učí, že bychom měli dodržovat Boží vůli. Já jsem se v tomto podcastu Boží vůli už jednou věnoval, a to v dílu nazvaném Buď vůle tvá. Nechci se opakovat, i když, jak často říkám, v případě biblických textů nebo křesťanských myšlenek to nikdy neškodí. Tento díl proto věnuji řekněme „vztahu Boží vůle a konání člověka“. Svobodnému konání člověka, dlužno doplnit.

U dalšího krátkometrážního dílu podcastu Biblická jména a úsloví vás vítá Petr Lindner.

Pojďme si ale přece jenom velmi krátce shrnout, co zaznělo ve zmíněné epizodě Buď vůle tvá. Řekl jsem zde – jak slovy svými, tak i citacemi z knihy Věty křesťanské víry Ondřeje Macka – že Boží vůle není nějaký nezvratný osud, že to, co se v životě děje, není předem určené přesně nalinkovaným Božím plánem. A také to, že Boží vůli je třeba hledat, ptát se po ní, koukat při tom do Bible, přestože, jak říká Ondřej, zde nejsou snadno uplatnitelné poučky a paragrafy.

„Něco mi občas napoví Duch Svatý…“, zaznělo zde mimo jiné také – a právě u těchto slov bych se nyní chtěl na chvíli zastavit. Možná byla trochu chyba, Ducha Svatého jen tak, skoro až mimoděk pouze zmínit, protože ten v konání Boží vůle jistě hraje velkou roli.

Ježíš Kristus nám lidem dal Ducha Svatého před svým odchodem z tohoto světa jako přímluvce nebo slovy jiných českých překladů Bible, jako zastánce, těšitele či utěšitele. Čteme o tom ve 14. kapitole Evangelia podle Jana, verše 15 až 17:

Jestliže mne milujete, zachovejte má přikázání. A já požádám Otce a on vám dá jiného Zastánce, aby byl s vámi na věčnost – Ducha pravdy, jejž svět nemůže přijmout, protože ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť u vás zůstává a ve vás bude.

J 14:15–17 (CSP)

O kousek dál, v 26. verši pak Ježíš dodává:

Ale Zastánce, Duch Svatý, kterého Otec pošle v mém jménu, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl.

J 14:26 (CSP)

Před tím, než jsem citoval Ježíšova slova, jsem se trochu nepřesně vyjádřil. Nebyl to on, kdo nám dal Ducha Svatého, nýbrž požádal o to Otce Stvořitele. To však není podstatné, důležité je, že jsme Ducha Svatého nebo Ducha pravdy, jak ho nazývá Ježíš, skutečně dostali. Máme svého pomocníka, který nás – pokud tedy sami chceme – provádí naším životem a ukazuje správnou cestu. Jinak řečeno, spolu s Biblí a moudry a ponaučeními v ní obsaženými, je Duch Svatý tím, kdo nám zjevuje Boží vůli.

Dobře, řekněme, že všechna ta znamení a mnohdy nenápadná či skoro až neznatelná připomenutí nebo podněty ke konání podle Boží vůle vnímáme. Jak ale potom Pán Bůh svou vůli vykoná? Mno…, to je špatně položená otázka. Je-li cokoliv Boží vůlí, ještě to nutně neznamená, že sám Bůh by měl být i jejím vykonavatelem. Proč by to dělal, když má na to lidi – dalo by se říct poněkud lapidárně. Ale ono to, pro změnu poněkud paradoxně, přesně sedí. Jakkoliv to může znít jako protimluv, vykonavatelem Boží vůle je jednoduše člověk. Něco, nebo nějaké skutky své vůle si zřejmě Bůh asi nechává pro sebe, ale jsem přesvědčený, že konání převážné části Boží vůle skutečně spočívá na člověku. Když se nad tím trochu zamyslíte, zjistíte, že to má svou logiku. My lidé jsme Boží stvoření a byli jsme stvořeni k obrazu Božímu – abychom byli jako Bůh. Znamená to tedy, že člověk je jakousi prodlouženou rukou samotného Boha. To je ovšem velká odpovědnost! Ale pozor – jsem si jistý tím, že ona prodloužená ruka samotného Boha sahá pouze a jen k mému vlastnímu já. Já jsem ten, kdo by měl konat Boží vůli především sám u sebe. Samozřejmě, že by mi neměli být lhostejní ostatní lidé, potažmo pak prostředí kolem nás – to bychom byli špatní křesťané. Ale asi víte, jak to myslím: Nikdo z nás nebyl takříkajíc zplnomocněn k tomu, aby si hrál na Boha. Činit Boží vůli anebo zbožštit sám sebe, jsou totiž dva až extrémně rozdílné pojmy a konání.

Na úplném začátku tohoto dílu jsem si nemohl odpustit větičku o svobodném konání člověka. V podcastu Biblická jména a úsloví to opakuji pořád dokola a opakovat to budu stále: Pán Bůh stvořil člověka svobodného. Svobodného a tvořivého – jak jsem říkal v epizodě O tvořivosti, práci… i lenosti. A v dnešním dílu už také zaznělo, že Bůh člověku život nijak nenalajnoval, my lidé si jím, ve své svobodě musíme projít sami. Což je mimochodem také velká odpovědnost.

O účasti člověka na Božím díle skvěle mluví Marek Orko Vácha v rozhovoru s Karlem Satoriou v knize Život je sacra zajímavej, kterou vám mimochodem velmi doporučuji k přečtení. Marek Vácha zde říká:

Myslím, že když Bůh stvořil člověka, tak mu dal i stvořitelskou moc a že bere vážně všechny moje nápady a moje aktivity. Jsem sice created, stvořený, ale i creative, tvořící! Jsem Boží obraz, a proto musím tvořit. Když Bůh tvoří člověka, Tvůrce tvoří tvůrce. Mým úkolem je, abych spolu s Bohem dokončil dílo stvoření, neboť kus svého stvořitelského charismatu dal Bůh i mně. Jde nejen o to, abych se ptal, ale abych svůj život i modeloval. Věřím, že Bůh mě bere vážněji, než já beru sám sebe. Že mě Bůh vezme vážně, i když se rozhodnu pro tuto partnerku nebo pro jinou partnerku, a že mi požehná v jednom i ve druhém rozhodnutí, že v tomto smyslu zde nejsou žádné troleje a žádná nalinkovaná budoucnost, že Bůh respektuje moji cestu, ať bude jakákoli. Že budoucnost není dána, ale že ji tvořím. Že se po mně žádá, abych činil samostatná rozhodnutí a zároveň abych za tato rozhodnutí nesl odpovědnost. 

Zdroj: Marek Vácha, Karel Satoria | Život je sacra zajímavej

Na slova Orka Váchy následně Karel Satoria reaguje, nebo spíše je doplňuje, takto:

Já to vidím až tak, že Bůh naprosto respektuje má rozhodnutí, a přesto se tím nevzdává prostoru v mém činu. Mnohdy lidé hledají stylem: Jaká je Tvá vůle a jak já ji naplním? Ukaž mi, zda si mám vzít Reného nebo Rudolfa, či jít na golf nebo vstoupit do kláštera a podobně. „Přece něco Bůh chce!“ řekneš si. Kromě vyloženého zla chce Bůh to, pro co jsem se rozhodl, ale učiněné jeho silou. „Miluj a dělej, co chceš,“ oznamuje Boží vzkaz světu svatý Augustin.

Zdroj: Marek Vácha, Karel Satoria | Život je sacra zajímavej

Bůh naprosto respektuje má rozhodnutí, a přesto se tím nevzdává prostoru v mém činu. Kromě vyloženého zla chce Bůh to, pro co jsem se rozhodl, ale učiněné jeho silou. Kdybych měl pointu tohoto dílu podcastu shrnout do dvou vět, pak by to byla právě tato slova Karla Satorii.

Uvědomění si své role v konání Boží vůle je, aspoň myslím, hodně zásadní poznatek pro každého křesťana, a možná ještě více pro lidi svou víru teprve hledající. Byť to zde už zaznělo, je třeba dodat, že v jedné věci je zde obsažená jak svoboda konání, tak i osobní odpovědnost za něj. Tudíž ona věc je tím neobyčejně velkou věcí. Čím jiným by ale Boží vůle měla být, že ano? A tak bych všem posluchačům podcastu Biblická jména a úsloví chtěl popřát, aby se vám… aby se nám všem dařilo Boží vůli hledat, nalézat a plnit ji tak, aby si Otec Stvořitel mohl stále říkat to, jak ohodnotil své dílo v oněch sedmi dnech – bylo to velmi dobré. A je stále.

Mějte se moc pěkně, buďte požehnaní, a buďte s Bohem!

Článek Slovo nakrátko: Boží vůle v lidských rukou se nejdříve objevil na Biblismy.cz | Biblická jména a úsloví.

U dalšího krátkometrážního dílu podcastu Biblická jména a úsloví vás vítá Petr Lindner.

Pokud přece jenom z jakéhokoliv důvodu nechcete nebo nemůžete poslouchat moje vyprávění, je zde ještě druhá volba – přečtěte si textovou verzi tohoto dílu podcastu.

Článek Slovo nakrátko: Boží vůle v lidských rukou se nejdříve objevil na Biblismy.cz | Biblická jména a úsloví.

Petr Lindner | 21. 9. 2022

Bible je – nejen pro tento podcast – nevyčerpatelným zdrojem inspirace, poučení a duchovní pravdy, přesto se však může stát a také stává, že se k některým tématům nebo biblickým veršům vracím ve více dílech. Neříkal bych to, kdyby tomu tak nebylo zrovna nyní. Onen – pro tento díl stěžejní – verš jsem zmiňoval už v epizodě s názvem Nemůžeš sloužit dvěma pánům… o mamonu a Boží vůli. O jaký verš jde, k tomu se dostaneme, než bys řekl švec. U dalšího dílu podcastu Biblická jména a úsloví vás vítá a příjemný poslech přeje Petr Lindner.

Onen stěžejní verš je součástí Ježíšova kázání na hoře, konkrétně se jedná o poslední verš 6. kapitoly Evangelia podle Matouše:

Nedělejte si tedy starost kvůli zítřku, neboť zítřek bude mít své vlastní starosti. Každý den má dost vlastního trápení.

Mt 6:34 (CSP)

Ve zmiňovaném starším dílu jsem tento verš dával do vztahu, nebo zde spíše byl východiskem či vymezením se vůči modle hromadění majetku čili mamonu. V této epizodě se chci zabývat trochu něčím jiným, byť jistá podobnost zde je. Klíčové slovo zní: čas. A čas je, jak známo, velmi cennou veličinou.

Proč chci mluvit zrovna o času? Netvrdím, že pro každého, ale pro mnohé z nás, je právě čas doslova strašákem. Současný svět je hodně hektický. Stále někam spěcháme, přejíždíme z místa na místo, stojíme zasekaní v kolonách, honíme se za termíny, permanentně nestíháme. Nemáme čas na rodinu, na přátele, nemáme čas na sebe.

Jenomže to není všechno. Horší je, že zároveň s naháněním času, se neustále upínáme k budoucnosti. Večer usínáme – anebo nezřídka také nemůžeme usnout – s myšlenkami na to, co musíme udělat zítra, pozítří, později. Uvažujeme také v širším horizontu – plánujeme světlé zítřky, říkáme si, co všechno jednou uděláme; my, kteří jsme už něco zažili, si pastelovými barvami „malujeme“, co všechno budeme dělat v důchodu… 

Člověk má ale bohužel z budoucnosti nezřídka také obavy nebo dokonce strach. Spoustu příkladů starostí či strachu z věcí budoucích si jistě dokážete představit sami, nebo vás samotné dokonce něco takového trápí. Jakkoliv je neustálý nedostatek času velkým problémem, strach z budoucna může být pro člověka až paralyzující.

Bývalý trapistický mnich a římskokatolický kněz Karel Satoria říká v rozhovoru se slovenským novinářem a spisovatelem Štefanem Hríbem v pořadu Pod lampou v tomto kontextu velmi zajímavou myšlenku. Poslouchejte:

„Naše vědomí nás trochu podvádí tím, že je synchronické. Současně minulost, přítomnost, budoucnost; mluvíme o zítřku, co minule, co chci teďka… Ale musíme si uvědomit, že žádná budoucnost není. Já mám pouze přítomnost. Svoji – teď – přítomnost. Budoucnost absolutně nemám pod palcem. Jen čekám. Já nejsem zdrojem své budoucnosti.“

Zdroj: YouTube

Mimochodem, vřele vám doporučuji poslechnout si celý rozhovor, a vlastně i druhé interview – Karel Satoria byl v tomto pořadu hostem dvakrát. Oba rozhovory najdete na YouTube – odkazy uvádím v textové verzi tohoto dílu podcastu na webu Biblismy.cz. 

Vraťme se však ke slovům Karla Satorii. Žádná budoucnost není? Jak si to mám vyložit? Autor to vyjádřil mírně eufemisticky, ale na konci svá slova upřesňuje: Budoucnost absolutně nemám pod palcem. Já nejsem zdrojem své budoucnosti. O kousek dál pak ve zmíněném rozhovoru Satoria říká:

„Zdroj mé existence není studenej zdroj, ale je to někdo, kdo ze svého bere – ale co víc – ze svého dává; a já jeho životem žiji. Kdo mně neustále bytostným způsobem říká – dobře, že jsi.“

Zdroj: YouTube

Zdrojem, který má tento moudrý muž na mysli, není samozřejmě nic jiného, přesněji nikdo jiný, nežli Otec Stvořitel, a slova dobře, že jsi, jsou vyjádřením Boží lásky k člověku – ale nejen toho – také propojení člověka s Bohem. Satoria říká, že jsme součástí Boha a Bůh je součástí nás. 

Je třeba ale mít na paměti, že vztah člověka a Boha není něco jako kamarádství. I když mu tykáme, je Pán Bůh přece jenom „vyšší instance“. On je ten, kdo má všechno pod palcem – a tedy i onu budoucnost, o které Satoria říká, že ji pod palcem absolutně nemá… stejně, jako ji ve své moci nemá nikdo z nás. A právě proto Ježíš říká Nedělejte si starost kvůli zítřku. Nedělejte si starost, protože zítřek má pod palcem Pán Bůh, který nám svou lásku vyjadřuje slovy Dobře, že jsi.

Nedělat si starosti kvůli zítřku… to se to Ježíšovi radí, že ano? Ale jak to mám udělat? Jak mám klidně spát, aniž by se mi v hlavě honilo všechno, co mě zítra čeká? Cožpak o to, s nějakým příjemným očekáváním se usíná krásně, ale jestliže například – abych to trochu zlehčil – jdu zítra k zubaři?

Tento díl vlastně svým způsobem navazuje na předchozí epizodu s názvem Víra hory přenáší… a pro strach má uděláno. To, co je třeba dělat, je věřit. Důvěřovat Ježíši Kristu a odevzdat mu své starosti ať už o zítřek nebo vzdálenější budoucnost. Kdybyste si přečetli čtyřiatřicátý verš šesté kapitoly Matoušova evangelia ve staročeštině Bible kralické, jeho první věta bude znít takto:

Protož nepečujte o zítřejší den, nebo zítřejší den pečovati bude o své věci.

Mt 6:34 (BKR)

Ne tedy, že zítřek bude mít své vlastní starosti, což se samozřejmě nevylučuje, ale – co je důležitější – zítřek se postará. Postará se ve správný čas, a ten nadejde až… zítra. Nikoliv dnes. Dnes je dnes a zítra bude až zítra. Pořád vám to nestačí? Co třeba taková malá modlitba?

Pane Ježíši Kriste, odevzdávám ti své starosti o zítřek i ostatní dny.
Jenom ty víš, kudy má vést a kudy povede moje cesta.
I když to nebude cesta, na které bys přede mnou odmetal každé smítko, odevzdávám ti své příští dny.
Jsem tvůj boží syn, bezmezně ti věřím, a chovám k tobě nezměrnou úctu. 
Tvoje láska a milosrdenství je pro mě vším.
Ve jménu Ježíše Krista, amen. 

Nemám rád zjednodušování, tudíž na konec malé upřesnění. Bylo by chybou, myslet si, že tímto dílem podcastu Biblická jména a úsloví snad brojím proti dobré organizaci času a efektivnímu plánování. Kdepak, to jsou věci v moderním světě důležité, potřebné, v mnoha případech nezbytné. A Pán Bůh je za nás dělat nebude – to je naše starost. 

Co jsem to teď řekl? Starost? A jsme zase u toho. I když to není Boží starost, Ježíš čeká na to, až ho požádáme, jestli by nám s tím nepomohl. A samozřejmě rád převezme alespoň část té tíhy našich starostí na svá bedra. Tlačit své problémy před sebou z vlastních sil, spoléhat se jen na své já, sice může znít jako výzva, ale pravda je taková, že to není nic jiného, než obyčejná pošetilost.

Mějte se moc pěkně, buďte požehnaní, a buďte s Bohem!

Článek Slovo nakrátko: Nedělejte si starost kvůli zítřku se nejdříve objevil na Biblismy.cz | Biblická jména a úsloví.

Jenomže to není všechno. Horší je, že zároveň s naháněním času, se neustále upínáme k budoucnosti… A přitom Ježíš říká: Nedělejte si starost kvůli zítřku.

V tomto dílu mimo jiné cituji bývalého trapistického mnicha a katolického kněze Karla Satoriu. Jeho slova s Ježíšem byť nepřímo, ale přesto souzní: „Budoucnost absolutně nemám pod palcem. Já nejsem zdrojem své budoucnosti.“

Ale dál už vám nic prozrazovat nebudu :-) Přeji příjemný poslech!

Pokud přece jenom z jakéhokoliv důvodu nechcete nebo nemůžete poslouchat moje vyprávění, je zde ještě druhá volba – přečtěte si textovou verzi tohoto dílu podcastu.

Článek Slovo nakrátko: Nedělejte si starost kvůli zítřku se nejdříve objevil na Biblismy.cz | Biblická jména a úsloví.