Petr Lindner | 28. 1. 2024

Po podzimním kurzu Alfa, kterému interně říkám „křesťanská přípravka“, byl na začátku roku v našem sboru – a věřím, že v mnoha dalších po celém Česku – spuštěný kurz Beta čili jakási zkrácená základní škola křesťanského vzdělávání. Hned na prvním setkání jsme měli téma desatero, při němž vcelku logicky došlo na zajímavou debatu o hříchu. A mně při tom došlo, že zrovna hříchu jsem se v podcastu Biblická jména a úsloví takříkajíc výslovně ještě nevěnoval. Je čas to tedy napravit.

Nemusíte se ale bát, peklem vás strašit nebudu, nejsem čert z pohádky. Jsem Petr Lindner a přeji vám příjemný poslech.

Nevím, jak to máte vy, ale pokud bych měl označit nějaké slovo za „nejvíc náboženské“, pak by to velmi pravděpodobně byl právě pojem hřích. Myslím, že i těm největším bezvěrcům a zapřisáhlým ateistům je zřejmý jeho biblický původ, avšak používání slova hřích v běžném jazyku je velmi často smrsklé na pár zažitých významů. Hřích je obligátně spojený se sexualitou, přičemž i nevěřící člověk – aspoň tedy myslím – v tomto případě obvykle vnímá odkaz na náboženská přikázání, tedy zmíněné desatero. To ostatně platí také u hříchů typu nepokradeš nebo nezabiješ, byť zde už do hry vstupuje také jakási obecná lidská morálka. Za hřích nebo hříšek se však často označují také v podstatě bezvýznamné drobnosti, jako třeba více či méně pokradmé pojídání čokolády nebo jiných pochutin. Však to znáte: „Dnes jsem trochu hřešil – snědl jsem úplně sám celou čokoládu, co jsem dostal k narozeninám.“

Tak bychom mohli pokračovat ještě dlouho, nicméně v podcastu Biblická jména a úsloví nás zajímá biblický nebo duchovní význam slova hřích. Na toto téma bylo popsáno mnoho a mnoho stran odborných výkladů, já ale tentokrát zkusím jít trochu proti proudu a své povídání naopak maximálně zkrátit.

Nemůžu ale nezačít tím, co najdete asi všech výkladů o hříchu na prvním místě – původem tohoto slova. V hebrejštině čili ve Starém zákoně je použité buďto slovo chét (חֵטְא), což se překládá jako minutí cíle, špatně mířit, netrefit se; nebo zde najdete slova ávón (עָוֹן) či péša (פֶּשַׁע), která  se překládají jako nepravost, vina. Novozákonní řecké slovo pro hřích je pak hamartía (αμαρτία), což znamená to stejné jako chét v hebrejštině, tedy minutí cíle, zbloudění. Současná čeština pak slovo hřích převzala ze staroslověnského grěch.

Sám za sebe musím říct, že se mi nejvíce líbí překlad ve smyslu minutí cíle. Tak trochu totiž slovo hřích zbavuje jeho „náboženskosti“, někdy až zbytečně přísně zdviženého ukazováku, hrozby trestu v ohnivém jezeře nebo věčného zatracení. Nechci jakýkoliv hřích v žádném případě banalizovat, ale na druhou stranu si myslím, že strašení také není nejlepší cesta k napravení hříšníka.

Biblický pohled na hřích je vcelku jasný – je to jednání proti Bohu nebo jednání v nesouladu s Božími přikázáními či Boží vůlí. To, co je sesumírováno v desateru, o kterém jsem mluvil v jedné z prvních epizod tohoto podcastu s názvem O svobodě ve víře aneb jak přežít desatero, je vlastně stručné vyjádření Boží vůle. Takhle chci, aby ses, člověče, na tomto světě choval, říká nám tím Stvořitel. Toto je cesta, po které bys měl jít, takže dobře miř na správný cíl, abys ho neminul. 

Jak jsem ale právě řekl, desatero je jenom stručné vyjádření Boží vůle. Jsou to základní pravidla, jednoduchý manuál pro rychlé použití. Takříkajíc „kompletní Boží vůlí“ je ovšem protkaná úplně celá Bible. Omlouvám se za trochu ostřejší slovo, ale myslím, že i ten největší ignorant při čtení Bible pochopí, co je Bohu milé a co se mu naopak hezky nečesky řečeno ekluje neboli příčí, oškliví či dokonce hnusí.

Celý tento poněkud obecný výklad v sobě ale skrývá jednu záludnost. Svádí totiž k zúžení vnímání hříchu jako něčeho, co jde přímo proti Bohu. Takže když si třeba řeknu: Nebudu už na Boha nadávat, budu ho jenom chválit a nosit mu švestičky ze své zahrádky, a tím budu z obliga… No dobře, nadávat na Boha jistě není žádná ctnost, nicméně bylo by to velmi primitivní zjednodušení pojetí hříchu. Ona záludnost se totiž skrývá v poznání, že jít proti Bohu zároveň znamená jít také proti člověku. Nebeský Otec nás stvořil k lásce. Jeho cílem – který člověk tak často míjí – nebyl Boží lid plný vzájemné nenávisti a všeho toho zlého, co mezi lidmi je. Takže hřích je stejně tak míření proti Bohu, jako trefování se do jiného člověka. A co víc, hřích je i sejití z vlastní správné cesty. Známý katolický kněz Tomáš Halík ve své knize Vzdáleným nablízku hřích definuje jako odcizení vůči Bohu i lidem i sobě samému, svému nejvlastnějšímu určení.

Také v tomto dílu musím opakovat slova, která už v podcastu Biblická jména a úsloví zazněla několikrát: Pán Bůh dal člověku svobodu. Úplnou svobodu a tedy i svobodu hřešit – svobodu nejít po jeho cestě, mířit na špatný cíl. Zní to možná divně, ale je to tak. Jiný známý katolický kněz Marek Orko Vácha říká, že křesťanství je náboženství hříšníků. Cituji:

Ježíš umírá za hříšníky, nikoli za spravedlivé. Ježíš umírá za hříšníky, takže lidé, kteří nikdy neudělali nic zlého, vlastně nemají důvod do kostela chodit. Takže, pokud jste se někdy v kostele kolem sebe rozhlédli, a měli jste pocit, že vidíte všechnu bídu světa, váš postřeh je zřejmě přesný. Křesťanství je náboženství hříšníků, tudíž jste vlastně na správném místě a mezi svými.

Zdroj: Proboha.cz

Křesťanství je však primárně náboženstvím odpuštění. Ve známém příběhu o kamenování cizoložnice Ježíš říká: Kdo z vás je bez hříchu, ať po ní první hodí kamenem. (J 8:7 /B21/) Aby následně, když samozvaní žalobci, soudci a vykonavatelé trestu v jednom, zahanbeni odchází, Ježíš dodal: Ani já tě neodsuzuji. Jdi a od této chvíle již nehřeš. (J 8:11 /B21/)

Ježíš, jako jediný člověk bez hříchu, který po této zemi chodil, nejlépe ví, že člověk příliš snadno podléhá nejrůznějším pokušením. Neříká nám ale: Klidně si hřešte, protože vám bude odpuštěno. Hned na začátku své služby Ježíš zdůrazňuje: Čas se naplnil – Boží království je blízko. Čiňte pokání a věřte evangeliu! (Mk 1:15 /B21/) Čiňte pokání neboli svých hříchů litujte, poučte se z nich a už je neopakujte. A věřte evangeliu, protože v něm je Boží vůle a Boží vůle je opakem hříchu. 

Na závěr už jen malé doporučení: Čtěte Bibli, abyste věděli, co je Bohu milé, protože co je milé Bohu, je milé i ostatním lidem a koneckonců i vám samotným. Jestli pak podle toho budete žít, to už záleží jen na vás. Škobrtnete-li, čiňte pokání a miřte dál správným směrem, abyste neminuli cíl.

Mějte se moc pěkně, buďte požehnaní, a buďte s Bohem.

Článek Slovo nakrátko: Hřích aneb minutí cíle se nejdříve objevil na Biblismy.cz | Biblická jména a úsloví.

Nemusíte se ale bát, peklem vás strašit nebudu, nejsem čert z pohádky. Jsem Petr Lindner a přeji vám příjemný poslech.

Pokud přece jenom z jakéhokoliv důvodu nechcete nebo nemůžete poslouchat moje vyprávění, je zde ještě druhá volba – přečtěte si textovou verzi tohoto dílu podcastu.

Článek Slovo nakrátko: Hřích aneb minutí cíle se nejdříve objevil na Biblismy.cz | Biblická jména a úsloví.