Petr Lindner | 25. 5. 2021

Krásné české jméno Marie… ehmm…, co to říkám? Marie je sice u nás velmi oblíbené jméno, české však není ani náhodou, i když tak možná zní. Nevadí, všechno se dozvíte. Už nyní ale musím prozradit, že budu povídat o nejedné Marii čili hned o několika biblických ženách tohoto jména. Proto jsem také tuto epizodu podcastu Biblická jména a úsloví rozdělil do dvou částí. Aby to bylo přehlednější, aby to nebylo moc dlouhé, abyste mi u toho neusnuli :-)

Od mikrofonu první části dvoudílné epizody o Mariích, Magdalénu pak nevyjímaje, vás vítá Petr Lindner.

Podle mého zdroje, webu Našejména.cz, je jméno Marie v Česku k roku 2017 se svými 260 000 nositelkami na špičkovém 5. místě – a to i přes skutečnost, že jeho obliba od 70. až 80. let minulého století rapidně klesá. Nejvíce Marušek se u nás rodilo na konci 40. let, vrchol byl v roce 1947, kdy se narodilo téměř 10 000 Marií. Přesně to bylo 9 767 malých Marušek. Podle posledních dostupných údajů se v roce 2016 narodilo pouhých 777 Marií. To vše naznačuje, že také věkový průměr Marií nebude nízký – a tak to také je – činí 66 let.

Jak jsem řekl na začátku, Marie sice je, nebo spíš bylo v Česku velmi oblíbené jméno, ale jeho původ je hebrejský, pochází ze slova Mirjam, od něhož je odvozené nám známé Miriam. Takže Marie a Miriam jsou vlastně stejná jména :-) Pokud byste se však podívali na statistiku jména Miriam, zjistíte, že Marii nesahá ani po paty. Se dvěma tisíci třemi sty šedesáti sedmi nositelkami tohoto jména, je Miriam na 295. místě mezi křestními jmény v Česku. Na druhou stranu je ale zase pravda, že jeho obliba stoupá, byť ročně se jedná o nějakou stovku žen jménem Miriam. 

Po pravdě, onen hebrejský původ jména Marie není úplně jistý, protože někteří badatelé mu přiřazují egyptský nebo aramejský původ. Nicméně pokud se budeme držet hebrejštiny, pak Marie znamená podle slova Mara „drsný“ nebo „hořký“. Jestliže se přikloníme k aramejskému původu, potom Marie se v tomto jazyku řekne Marjam, což znamená „kapka moře“, ale také „krásná“ nebo „paní“. To je hezčí než drsná nebo hořká, že ano? :-)

Každopádně Marušky mají svátek 12. září, a stejně jako v Česku, jsou oblíbené i v zahraničí – ať už je to Maria či Mária, Mary nebo Marika, Marion, Mia nebo třeba Moira – což je Marie skotsky nebo irsky.

Po nezbytné statistice můžeme jít rovnou do Bible. A rovnou si vás vyzkouším: Kolik Marií z Bible znáte? 

Ano, Marii, matku Ježíše Krista zná bezpochyby každý. Posluchači tohoto podcastu Biblická jména a úsloví by mohli znát minimálně ještě jednu Marii. Jde o sestru Marty a Lazara, což byli Ježíšovi přátelé z Betanie. Povídal jsem o nich v 5. dílu s názvem Marta… ta starostlivá, ale zbožná. K oběma Mariím se v tomto dílu vrátím, nejprve ale musím zmínit další Marie, které najdete v Novém zákoně.

Marii Magdalénu byste mohli znát i pokud jste naprostými ateisty…, ano, myslím díky muzikálu Jesus Christ Superstar. Máří Magdaléna je velmi zajímavá a také velmi kontroverzní postava, nebo přesněji spíše postava plná dohadů, tajemství, nejrůznějších fabulací. Ostatně ani onen muzikál není zrovna bibicky přesný, což ale není v případě uměleckého díla žádná výjimka. Stačí se podívat na stovky obrazů, znázorňujících Marii Magdalénu, a nebudete vědět, co dřív si o této ženě myslet. Abych vás však v jednom dílu podcastu nezahltil informacemi, osamostatnil jsem povídání o Marii Magdaléně do 2. části této epizody. Bude to tak určitě přehlednější.

V této části ale musím zmínit ještě jednu Marii, o které se Bible zmiňuje v Matoušově, Lukášově a Janově evangeliu v souvislosti s Ježíšovým ukřižováním a zmrtvýchvstáním. Dlužno dodat, že každý evangelista k této informaci přistupuje jinak, a jako celek to pak působí poněkud… no zkrátka zmateně. Já se to teď pokusím rozklíčovat a doufám, že se to podaří správně. Přečtěme si nejprve předmětné verše z Matoušova evangelia, 27. kapitola, verše 54 až 56. Jsme v situaci, kdy Ježíš zemřel na kříži, opona svatyně se roztrhla a nastalo zemětřesení.

Když setník a ti, kdo hlídali Ježíše s ním, viděli to zemětřesení a všechno, co se dělo, hrozně se vyděsili a říkali: „Opravdu to byl Boží Syn!“

Zpovzdálí přihlíželo mnoho žen, které Ježíše doprovázely z Galileje a pomáhaly mu. Mezi nimi také Marie Magdaléna, Marie, matka Jakubova a Josefova, a matka Zebedeových synů.

Mt 27:54–56

Tolik Matoušovo evangelium. Ve druhém, Markově evangeliu čteme ve 40. a 41. verši 15. kapitoly toto:

Byly tam také ženy, které přihlížely zpovzdálí; mezi nimi i Marie Magdaléna a Marie, matka Jozese a Jakuba Menšího, a Salome.

Ty ho následovaly a sloužily mu, když byl ještě v Galileji, a spolu s mnoha dalšími s ním přišly do Jeruzaléma.

Mk 15:40–41

Lukášovo evangelium se o této události nezmiňuje, takže pojďme k Janovi. Zde se v 25. verši 19. kapitoly píše:

U Ježíšova kříže stála i jeho matka a sestra jeho matky, Marie Kleofášova a Marie Magdaléna.

J 19:25

A teď se v tom vyznejte. Jediná takříkajíc „jasná“, zmiňovaná ve všech třech evangeliích, je Marie Magdaléna. Nicméně já jsem řekl, že teď budeme pátrat po další Marii. Nebudu to zbytečně prodlužovat – pod Ježíšovým křížem stály zdrcené tyto ženy: 

Jeho matka Marie, její sestra Marie Kleofášova, tedy matka Jakubova a Josefova, Marie Magdaléna a Salome, dcera Marie Kleofášovy. Pozor, nepleťte si ji se Salome, která byla dcerou Herodiady, jež si vyžádala hlavu Jana Křtitele.

Ona další Marie je tedy Marie Kleofášova, kterou v Bibli můžete dále – v souvislosti s objevením Ježíšova prázdného hrobu – zaznamenat opět po boku Marie Magdalény, jednou jako Marii Jozesovu nebo Marii Jakubovu. Evidentně jde stále o tutéž ženu, sestru Marie, Ježíšovy Matky. 

Ježíšova matka Marie je zcela jistě nejznámější bilickou ženou. Nikoliv však díky samotné Bibli, nýbrž kvůli takzvanému Mariánskému kultu, který kolem Ježíšovy matky vytvořila zejména katolická, ale třeba také pravoslavná církev. 

Omlouvám se posluchačům z řad katolíků, ale tímto kultem Madony či bohorodičky se v tomto podcastu zabývat nebudu. Nejsem katolík, jsou mi bližší myšlenky Martina Luthera, takže v duchu protestantského principu Sola scriptura, čili Pouze písmo, nebudu vyznávat, potažmo pak „propagovat“ žádnou nástavbu Bible. Ostatně tento podcast se jmenuje Biblická jména a úsloví, nikoliv například Jména a úsloví podle katolického katechismu :-)

Půjdeme-li tedy do Bible, pak zde se s Ježíšovou matkou Marií setkáte, podobně jako s jeho pozemským otcem Josefem – o kterém jsem mluvil ve 2. části epizody Josef, poměrně sporadicky.

Nejvíce se o Marii mluví v Matoušově a Lukášově evangeliu v souvislosti s neposkvrněným početím a narozením, pak ale jakoby byl 30 let klid do doby, než Ježíš začíná svoji pozemskou pouť kázání nové víry. Marii potkáváme na známé svatbě v Káni Galilejské, kde Ježíš proměnil vodu na víno, pak v části Matoušova, Markova a Lukášova evangelia, která se v překladu Bible 21 shodně nazývá Ježíšova rodina. A pak až pod křížem…

Těch pár veršů nazvaných Ježíšova rodina si však připomeňme. Zdánlivě bezvýznamná epizoda – která samozřejmě, jak předesílám, vůbec bezvýznamná není, protože jinak by ji neopakovali hned tři evangelisté téměř doslova shodně – se udála v době, kdy Ježíš kázal lidem v okolí Genezaretského nebo chcete-li Galilejského jezera, kde se také mimo jiné stala známá příhoda o tom, jak Ježíš usnul na lodi v bouři. 

Tak víte co, já to přečtu celé dohromady, protože v Lukášově evangeliu to na sebe hezky navazuje – 8. kapitola, 19. až 25. verš:

Ježíšova rodina
Tehdy za ním přišla jeho matka a bratři, ale kvůli zástupu se k němu nemohli dostat. Oznámili mu: „Tvá matka a tvoji bratři stojí venku a chtějí tě vidět.“

On jim však odpověděl: „Má matka a moji bratři jsou ti, kdo slyší Boží slovo a plní je.“

Kdo to vůbec je?
Jednoho dne nastoupil se svými učedníky na loď a řekl jim: „Přeplavme se přes jezero.“ Odrazili od břehu a on během plavby usnul. Vtom se na jezero snesla větrná bouře, takže začali nabírat vodu a hrozilo, že utonou.

Přistoupili tedy a vzbudili ho: „Mistře, mistře, umíráme!“

Vstal, okřikl vítr a vzedmuté vlny, ty rázem přestaly a byl klid. „Kde je vaše víra?“ zeptal se jich.

Zděšeni a ohromeni se pak ptali jeden druhého: „Kdo to vůbec je, že přikazuje i větru a vodám a poslouchají ho?“

L 8:19–25

Na vodě, jak víme například z epizody tohoto podcastu s názvem Petr. A nezbytná skála navrch, Ježíš rád konal zázraky. Je zřejmé, že jejich takříkajíc účinnost byla vodním živlem ještě znásobená. 

Nicméně my se vrátíme k části Ježíšova rodina. Jak to Ježíš myslel, když řekl „Má matka a moji bratři jsou ti, kdo slyší Boží slovo a plní je.“? Vysvětlení je pro nás, kteří žijeme 2 000 let po Kristu jednoduché – zkrátka tím oznamuje vznik Ježíšovy církve, tedy té v nejširším slova smyslu nejobecnější církve Kristovy. To ale jeho souputníci nemohli vědět. Přesněji řečeno spíše nechtěli vědět. Jak víme z předchozích dílů podcastu Biblická jména a úsloví, Ježíš několikrát před svým ukřižováním oznámil, že nastává nový čas, ovšem skoro nikdo mu to nevěřil. Jak tedy mohli lidé chápat širší význam pojmu matka a bratři ve smyslu Ježíšovy církve? Jsem si jistý, že právě proto se těchto několik veršů téměř doslova opakuje ve zmíněných třech evangeliích. 

Jednoduché, ale velmi důležité sdělení: „Vy všichni, kteří slyšíte moje Slovo a řídíte se jím, jste moje rodina!“ Nezapomeňte, že Ježíš byl člověk a Bůh v jedné osobě. Jeho matka Marie to tím pádem neměla vůbec jednoduché. Když to řeknu trochu hloupě, ale myslím, že příhodně, pak se Marie musela dělit o Ježíšovu pozornost se samotným Hospodinem.

Ostatně málem bych zapomněl – v Lukášově evangeliu najdete ještě jeden výborný příběh, který je výjimečný tím, že jde o jedinou příhodu s ještě nedospělým Ježíšem. Příběh s názvem Dvanáctiletý Ježíš najdete na konci 2. kapitoly ve verších 41 až 51:

Dvanáctiletý Ježíš
Jeho rodiče chodívali každý rok slavit Velikonoce do Jeruzaléma. 

Také když mu bylo dvanáct let, putovali se účastnit slavnosti jako obvykle. 

Když svátky skončily a oni se vraceli domů, chlapec Ježíš zůstal bez vědomí rodičů v Jeruzalémě. 

V domnění, že je v karavaně, ušli den cesty, než ho začali hledat mezi příbuznými a známými. Když ho však nenašli, vrátili se a hledali ho v Jeruzalémě.

Po třech dnech ho našli v chrámu, jak sedí mezi učiteli, naslouchá jim a klade jim otázky. Všichni, kdo ho slyšeli, žasli nad jeho rozumností a odpověďmi, ale když ho uviděli rodiče, zhrozili se.

„Cos nám to udělal, synu?“ řekla mu jeho matka. „Pohleď, tvůj otec a já jsme tě zoufale hledali!“

„Proč jste mě hledali?“ odpověděl. „Nevěděli jste, že musím být v domě svého Otce?“ Oni však nechápali, o čem mluví.

Potom se s nimi vrátil do Nazaretu a byl jim poslušný. Jeho matka to všechno uchovávala ve svém srdci. Ježíš zatím rostl a byl čím dál moudřejší a milejší Bohu i lidem.

L 2:41–51

Zkuste se vžít do situace Marie a Josefa. Mají 12letého syna, vyjedou si na výlet do Jeruzaléma. Na Velikonoce muselo toto město praskat ve švech, takže není divu, že se kluk někde zatoulal. Žádné mobily ani místní rozhlas neexistoval, aby mohli malému Ježíši zavolat nebo ho nechali vyvolat, tudíž ho museli hledat dům od domu. Dovedete si představit, co to pro ně muselo být? První den, první noc, malý Ježíš nikde. Druhý den už se chýlí ke konci a opět žádná stopa. To je šílená situace pro každého rodiče. Máte vykřičené hlasivky, propadáte beznaději, i když se těm myšlenkám stůj co stůj bráníte, stejně v duchu vidíte svého syna někde zamordovaného nebo v té době minimálně prodaného do otroctví. 

Pak ho třetí den najdete v kostele, jak debatuje s kněžími jako by se nechumelilo. Se slzami v očích se k němu vrhnete, a on vám s nevinnou tváří naprosto klidným hlasem řekne „Proč jste mě hledali? Nevěděli jste, že musím být v domě svého Otce?“ Nevím jak vy, ale já bych se v té chvíli asi neudržel a dal synkovi pěkných pár facek.

Ale moment! Vždyť přece Marie s Josefem věděli už od začátku, tedy od početí Ježíše z Ducha svatého, že jejich syn nebude jen tak obyčejný člověk! Jenže zkusme se ještě jednou vžít do jejich postavení. Malého Ježíše bezpochyby vychovávali jako každé „normální“ dítě. Jak šel čas, běžné denní starosti jejich myšlení zaměstnávaly tak, že na Ježíšovo božství klidně mohli zapomenout. Mno… zapomenout asi ne, ale pozapomenout snad trochu ano. Malý Ježíš se evidentně nijak zvlášť nelišil od jiných dětí… až teprve přišla ona příhoda v Jeruzalémském chrámu.

Všimněte si, že o Marii se zde na konci píše jedna krátká věta: Jeho matka to všechno uchovávala ve svém srdci. Téměř shodná věta zaznívá ve stejné, tedy ve druhé kapitole Lukášova evangelia na jejím začátku, kde se popisuje Ježíšovo narození v Betlémě. Verše 4–19:

I Josef z Galileje se vydal z města Nazaret do Judska, do města Davidova zvaného Betlém (protože byl z domu a rodu Davidova), aby se nechal zapsat se svou snoubenkou Marií, která byla těhotná. 

Když tam byli, Marii se naplnil čas k porodu a porodila svého prvorozeného syna. Zavinula ho do plenek a položila do jeslí, protože v hostinci pro ně nebylo místo.

V tom kraji byli pastýři, kteří pobývali pod širým nebem a drželi noční hlídky u svého stáda. 

Vtom před nimi stanul Hospodinův anděl a ozářila je Hospodinova sláva. Hrozně se vyděsili, ale anděl jim řekl: „Nebojte se! Hle, zvěstuji vám velikou radost pro všechny lidi. 

Dnes se vám ve městě Davidově narodil Spasitel – váš Mesiáš a Pán. A toto vám bude znamením: najdete děťátko zavinuté do plenek, ležící v jeslích.“

A s tím andělem se hned objevilo množství nebeských zástupů takto chválících Boha:

„Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle.“

Jakmile od nich andělé odešli do nebe, pastýři si řekli: „Pojďme do Betléma! Podíváme se, jak se stalo, co nám Hospodin oznámil.“ 

Pospíšili si tedy, a když přišli, nalezli Marii, Josefa i děťátko ležící v jeslích. 

Poté, co ho uviděli, začali rozhlašovat, co jim bylo o tom dítěti řečeno, a všichni, kdo to slyšeli, žasli nad tím, co jim pastýři říkali.

Marie všechna ta slova uchovávala a zvažovala ve svém srdci.

L 2:4–19

Poprvé před početím, podruhé po porodu se tedy Marie dozvěděla, že její syn se stane Mesiášem. A jak praví Bible – uchovávala to ve svém srdci. Přesto po dvanácti letech nešla hledat Ježíše najisto po Jeruzalémských chrámech. Ale ruku na srdce – i kdyby nezapomněla, a já jí to v žádném případě podsouvat nechci, tak nejspíš nečekala, že Mesiášem se Ježíš stane ve dvanácti letech. A nečekal to určitě ani Josef. Ježíš byl pro ně v té době zkrátka obyčejný kluk, výrostek, který co nevidět vstoupí do puberty. „Mesiáš? Dejte pokoj! Na to je ještě času dost! Toho si ještě užije až vyroste!“ Trochu se mýlili, a Ježíš jim to dal svým vlastním způsobem najevo: „Nevěděli jste, že musím být v domě svého Otce?“

A Marie to znovu uchovávala ve svém srdci. Tentokrát už, aspoň jak myslím, jí bylo Ježíšovo povolání zřetelnější a pochopitelnější.

Stále posloucháte 1. část dvoudílné epizody podcastu Biblická jména a úsloví s názvem Marie, Magdalénu pak nevyjímaje. Marii Magdalénu si, jak jsem řekl na začátku, nechám až do druhé části, v této se však ještě pojďme vrátit k Marii z Betanie, sestře Marty a Lazara.

O této Marii jsem mluvil už v 5. epizodě tohoto podcastu s názvem Marta, ta starostlivá a zbožná. Ježíš v tomto příběhu tak trochu napomíná Martu, že je příliš upnutá na svoje povinnosti a službu, kdežto její sestru Marii vyzdvihuje jako tu, která jeho slovy volila dobře; vybrala si to, oč nepřijde. 

Pointa příběhu Marty a Marie, potažmo pak vzkříšení jejich bratra Lazara ale není tak prostá. Ostatně v tomto podcastu jsem věnoval samostatný díl také Lazarovi, přesněji tedy Lazarům, takže pokud jste ještě neslyšeli ani zmíněnou epizodu o Martě – a Marii –, ani díl o Lazarech, musím je doporučit vaší pozornosti.

Nicméně vraťme se k Marii z Betanie. Tu, její sestru Martu a bratra Lazara, navštěvoval pán Ježíš pravděpodobně častěji, byli to jeho přátelé. Naposledy se tak stalo šest dní před Velikonocemi v tom roce, kdy byl Ježíš ukřižován. Poslechněte si, co se tam stalo – Janovo evangelium, 12. kapitola, první až osmý verš:

Poslední pomazání
Šest dní před Velikonocemi přišel Ježíš do Betanie, kde bydlel Lazar, kterého Ježíš vzkřísil z mrtvých. 

Tam mu připravili večeři. Marta je obsluhovala a Lazar byl jedním z těch, kdo s ním stolovali. 

Marie tehdy vzala libru velmi drahé masti z pravého nardu, pomazala Ježíšovy nohy a vytřela je svými vlasy. Dům se naplnil vůní té masti.

Jeden z jeho učedníků, Jidáš Iškariotský, který ho měl zradit, řekl: „Proč se ta mast neprodala za tři sta denárů? Mohlo se to rozdat chudým!“ To však neřekl proto, že by měl starost o chudé, ale že byl zloděj. Měl totiž na starosti společnou pokladnu a z toho, co se do ní dávalo, si bral pro sebe.

Ježíš odpověděl: „Nech ji, tu mast schovávala pro den mého pohřbu. Chudé tu budete mít vždycky, ale mě vždycky mít nebudete.“ 

J 12:1–8

Jenom taková vsuvka, Marie z Betanie, tedy jejich rodina, zřejmě nepatřila k místní chudině. Mast z nardu, což je aromatická bylina, která roste v Nepálu a Himalájích, byla v té době a je i dnes – protože se používá stále – velmi drahá. Ona libra masti z pravého nardu, tedy asi půl kilogramu, měla podle Jidáše hodnotu 300 denárů – to představovalo v té době roční plat dělníka. 

Hodnotu nardské masti, potažmo pak Jidáše teď ale pomiňme a zůstaňme u Marie. Tato část 12. kapitoly Janova evangelia má podtitul Poslední pomazání a, jak jsem před chvílí četl, také popisuje poslední pomazání Ježíše před ukřižováním. Následující den totiž Kristus vjíždí na oslu do Jeruzaléma, a… dál už jistě víte, jaké bylo pokračování.

Nabízí se ale otázka: Proč to Marie udělala? Co ji k tomu vedlo? Jaké byly její pohnutky? Mimochodem, mast z nardu se používala k pomazávání králů. Vnímala snad Marie z Betanie Ježíše jako nastávajícího krále? Jako krále Mesiáše?

Proč ne? Všechny tři Marie – tedy Ježíšova matka, Marie z Betanie a Marie Magdaléna, o které budu povídat ve druhé části toho dílu podcastu, tak všechny tyto tři tyto ženy stejného jména měly naprosto jasně jakousi výsadu být poblíž Ježíše podobně jako jeho učedníci čili apoštolové. Dokonce ve velmi těsné blízkosti, až by se dalo říct v intimní vzdálenosti – řečeno pojmem takzvaného sociálního distancu. 

A stejně tak, jako byly tyto tři Marie blízko Ježíši fyzicky, se jim s největší pravděpodobností dostalo i takříkajíc více informací než například běžným lidem, kterým Ježíš kázal. Více informací a také zásadní informace. A dlužno dodat, že se jim naprosto jasně dostalo i více víry – protože jak už jsem v tomto povídání říkal, mnozí lidé, jež slyšeli Ježíšova slova, na ně nedbali, nevěřili. 

Marie z Betanie, která Ježíše pomazala mastí králů pár dní před jeho ukřižováním, musela mít víry na rozdávání. Slova Ježíše poslouchala, vnímala, a neměla nejmenší důvod jim nevěřit. Proč by jinak, jenom tak z ničeho nic, vzala mast v ceně ročního platu dělníka, a pomazala jí Ježíšovi nohy? Marie věděla…, a věřila.

Jsme na konci první části dvojdílné epizody o Mariích, Magdalénu pak nevyjímaje – i když o ní, jak už víte, budu mluvit až příště. 

Pokud se vám moje povídání líbí, budu rád, když tento podcast budete dál sledovat – a také ho doporučíte svým přátelům, ať už patří mezi věřící křesťany nebo teprve svoji cestu k Ježíši Kristu hledají. 

Podcast Biblická jména a úsloví můžete odebírat na běžných podcastových platformách, na Spotify, Apple podcast nebo Google podcast, také na YouTube a na dalších webech. Odkazy uvádím v popisu.

Děkuji, že jste poslouchali až do konce, a budu se těšit na slyšenou u dalších dílů. Mějte se moc pěkně, buďte požehnaní a buďte s Bohem!

Článek Marie, Magdalénu pak nevyjímaje – 1. část se nejdříve objevil na Biblismy.cz | Biblická jména a úsloví.

Věděli jste, že v Bibli není jen ona Marie – matka Ježíšova, ale dalších několik Marušek? A je jich – spolu s Marií Magdalénou – tolik, že jsem musel povídání rozdělit do dvou částí.

Přeji ničím nerušený poslech tohoto dílu podcastu Biblická jména a úsloví, ve kterém se mimo jiné také dozvíte, jaký význam má a k čemu slouží Nard pravý, a samozřejmě se kterou biblickou Marií se pojí…

Pokud přece jenom z jakéhokoliv důvodu nechcete nebo nemůžete poslouchat moje vyprávění, je zde ještě druhá volba – přečtěte si textovou verzi tohoto dílu podcastu.

Přeji příjemný poslech (nebo čtení)!

Článek Marie, Magdalénu pak nevyjímaje – 1. část se nejdříve objevil na Biblismy.cz | Biblická jména a úsloví.