Příjemný poslech vám přeje autor a interpret podcastu Biblická jména a úsloví, Petr Lindner.

Pokud přece jenom z jakéhokoliv důvodu nechcete nebo nemůžete poslouchat moje vyprávění, je zde ještě druhá volba – přečtěte si textovou verzi tohoto dílu podcastu.

Článek 130 | Kdo seje vítr, sklízí bouři se nejdříve objevil na Biblismy.cz | Biblická jména a úsloví.

Petr Lindner | 17. 12. 2025

I kdybychom pominuli duchovní význam Bible a vycházeli pouze z jejího postavení absolutního světového bestselleru – uvádí se čtyři až pět miliard (!) prodaných výtisků – nemůžeme se divit, že biblické myšlenky jsou nezřídka zneužívané k jiným než… doslova a do písmene, bohulibým účelům. Příkladů by se našlo nemálo, já se v tomto dílu omezím pouze na dva, pocházející z doby komunistické diktatury u nás. O čem bude řeč? O sloganech: Kdo seje vítr, sklízí bouři a Kdo nejde s námi, jde proti nám.

Příjemný poslech vám přeje autor a interpret podcastu Biblická jména a úsloví, Petr Lindner.

Možná jste komunistickou totalitu v naší zemi nezažili, nebo jste na ni zapomněli, případně ji vytěsnili ze svých myšlenek. I když si myslím, že by se to mělo dělat mnohem častěji, nechci tuto dobu připomínat, protože o tom tento podcast jednoduše není. Nicméně jednu poznámku si nemůžu odpustit. Nikdy se nepřenesu přes odpudivý arogantní cynismus komoušů, kteří se na jednu stranu neštítili potlačovat křesťanství násilím, aby si vzápětí přivlastnili biblické verše, slova samotného Hospodina a Pána Ježíše, samozřejmě patřičně ohnutá pro vlastní zrůdnou ideologii. Omlouvám se za své stěžování, ale muselo to ze mě ven. Teď už pojďme k úsloví, Kdo seje vítr, sklízí bouři.

To neblaze proslavila hlásná trouba tehdejšího režimu, noviny Rudé právo, které 30. června 1989 otiskly diskreditační pamflet proti autorům a signatářům petice Několik vět – s titulkem Kdo seje vítr. V posledním odstavci se píše: Existuje poučné přísloví „Kdo seje vítr, sklidí bouři.“ Je na čase, aby si každý, kdo se pokouší hrát s ohněm, tuto pravdu uvědomil.Že ono přísloví je „vypůjčené“ z Bible, tím už se však autor nebo autoři článku jaksi zapomněli pochlubit.

Pochybovači by mohli říct, že přesně v tomto znění se úsloví v Bibli nenachází. V čem jsou ale jiná slova Zaseli vítr, sklidí bouři, jak se píše v Českém ekumenickém překladu, nebo Budou rozsévat vítr a sklidí bouři, což je Katolický liturgický překlad, případně Protože zasévají vítr, sklidí bouři, pocházející z Českého studijního překladu Bible? Odpovím si sám: Nejsou jiná v ničem. Jsou ale takříkajíc původní a samozřejmě – což asi nemusím ani dodávat – nemají nic společného s komunistickou ideologií. Jsou to slova Pána Boha, vyslovená prostřednictvím starozákonního proroka Ozeáše. Konkrétně jde o první část 7. verše, 8. kapitoly stejnojmenné knihy. Já ale nyní – abychom měli kontext – přečtu prvních osm veršů této kapitoly, předznamenaných v Českém ekumenickém překladu titulkem: Kdo seje vítr, sklidí bouři – Boží soud se valí na lid, který Hospodina vyznává jen ústy.

Polnici k ústům! Jak orel na dům Hospodinův! Přestoupili moji smlouvu, proti mému zákonu se vzepřeli. Budou ke mně úpět: „Bože můj, my synové Izraele se k tobě známe.“ Izrael zanevřel na to, co je dobré, bude jej honit nepřítel. Krále si ustanovili, ale beze mne, dosadili velmože, ale já se k nim neznám. Ze svého stříbra a zlata si udělali modlářské stvůry ke své vlastní zkáze. Tvůj býček na tebe, Samaří, zanevřel. Můj hněv proti nim plane! Jak dlouho ještě? Bez trestu nezůstanou. Neboť ten býček je z Izraele, udělal jej řemeslník, není to Bůh. Ze samařského býčka zbudou jen třísky. Zaseli vítr, sklidí bouři. Nevyroste jim ani stéblo, co vzklíčí, nevydá žádnou mouku; kdyby snad i něco vydalo, pohltí to cizáci. Izrael bude pohlcen. Hle, budou mezi pronárody jako bezcenná nádoba.

Oz 8,1–8 (ČEP)

Prorok Ozeáš tlumočí Hospodinovu nespokojenost…, mno, spíše boží naštvání na to, jak se Izraelci ze Samaří pod vedením jednoho z dvanácti kmenových vůdců, nejmladšího Jákobova syna Efrajima, více a více vzdalují Hospodinu. O dvě kapitoly nazpět Pán Bůh ústy Ozeášovými říká: Co mám s tebou dělat, Efrajime? Co mám s tebou dělat, Judo? Vaše zbožnost je jak jitřní obláček, jako rosa, která hned po ránu mizí. (Oz 6,4 /ČEP/)

Jako bychom to neznali z jiných knih Starého zákona. Kdykoliv Izraelcům na jejich nelehké cestě otrnulo, velmi rychle zapomněli, že je to Hospodinova moc, která je – lidově řečeno – vytahuje z bryndy. Slova o králích a býčkovi odkazují na příběh, popsaný v 1. Knize královské, kde král Jarobeám nechává Izraelcům zhotovit dva zlaté býčky, a prohlašuje je za bohy, kteří je vyvedli z Egypta. Kdybychom šli v historii ještě dál, pak je zde zřejmá paralela se zlatým teletem, které si Izraelci zhotovili při netrpělivém čekání na úpatí Sinajské hory, odkud Mojžíš posléze donesl od Hospodina kamenné desky s desaterem. 

Vraťme se však k našemu úsloví, Kdo seje vítr, sklidí bouři. Myslím, že není třeba jej rozvláčně vysvětlovat, význam je jasně zřetelný. Staročeská Bible kralická používá místo slova bouře pojem vichřice: Poněvadž větru rozsívají, takéť vichřici žíti budou… Poznámkový aparát Šestidílky pak k tomuto verši uvádí:

Jako by řekl: Jakož ten kterýž by po brázdě jda, prázdnou rukou, semene v ní nemaje, rozmítal, daremní práci před sebe by bral a v ní ustával: tak tito modláři také, ač častokrát zdá se že snažnou práci a s ustáním při svém modlářství vedou, však neužitečně se jí zanášejí, aniž jim modly co jejich prospějí, alebrž ještě oni tím svým usilováním, vichřici hněvu Božího proti sobě vzbudí, a jakž dělají, tak míti budou.

Zdroj: Bible kralická šestidílná, kompletní vydání s původními poznámkami | Vydala Česká biblická společnost, 2014

Napadá mě hned několik možných vysvětlení, proč staří Izraelci Boha opouštěli a zase se k němu vraceli. A dokonce bych byl schopný jejich jednání i v jistém smyslu omluvit. Nebo spíš přesněji… pochopit. Protože úplně stejně se člověk chová i dnes. Modly totiž nemusí mít jen podobu zlatého telete nebo býčka, či jakýchkoliv jiných soch nebo objektů z drahých kovů, případně třeba jenom ze dřeva. Zbožštit si lze v podstatě cokoliv: Majetek, moc, práci, alkohol, sám sebe, své ego, zkrátka všechno, na co si vzpomenete. Martin Luther říkal: Na co zavěsíš své srdce, to je tvůj bůh. Bůh, v tomto případě s malým písmenem b na začátku. Bůh s velkým B však v Ježíši Kristu s člověkem uzavřel Novou smlouvu – za sjíždění ze správné cesty nás už netrestá. Neposílá na nás bouři ani vichřici, ponechává nám svobodu i v rozhodnutí, jestli jít s ním nebo bez něj. A kdo nejde s námi, jde proti nám… 

Poněkud neobratným a ještě k tomu prvoplánovým oslím můstkem, který je samozřejmě myšlený v nadsázce, se dostáváme ke druhému sloganu, zneužívaného stranou, která u nás přes 40 let vládla. Kdo nejde s námi, jde proti nám byl slogan, jehož autorství se připisuje prvnímu komunistickému prezidentovi po převratu v roce 1948, Klementu Gottwaldovi. A tohle, že je v Bibli? Opět, jako v případě prvního hesla, v Bibli nenajdete dokonale shodné znění, nicméně ani tentokrát se nejedná o podobnost čistě náhodnou. 

Ve dvou synoptických evangeliích – v Markově a Lukášově spisu – se shodně vždy v 9. kapitole po událostech, známých jako proměnění na hoře, uzdravení posedlého chlapce a druhé předpovědi utrpení, nachází krátký příběh, nazvaný v Českém ekumenickém překladu Bible Spor o prvenství. Naši předmětnou větu najdete v jeho druhé části, v Markově evangeliu, z něhož budu nyní citovat – od 38. do 40. verše:

Jan mu řekl: „Mistře, viděli jsme kohosi, kdo v tvém jménu vyhání démony, ale s námi nechodil; i bránili jsme mu, protože s námi nechodil.“ Ježíš však řekl: „Nebraňte mu! Žádný, kdo učiní mocný čin v mém jménu, nemůže mi hned nato zlořečit. Kdo není proti nám, je pro nás. 

Mk 9,39–40 (ČEP)

Variantně se v různých českých překladech Bible (ve větší míře v Lukášově evangeliu) objevuje také verze Kdo není proti vám, je pro vás, nicméně jak jistě sami uznáte, významově se pořád pohybujeme na stejném ledě.

Ještě, než ale přistoupím ke krátkému výkladu, vrátíme se v Bibli o pěkný kousek nazpět, do Čtvrté knihy Mojžíšovy čili knihy Numeri, kde je v 11. kapitole popsaný podobný příběh. Když Mojžíš vyváděl Izraelce z egyptského zajetí, věčně nespokojený lid měl pořád s něčím problém. Nelíbilo se jim už jíst nebeskou manu, sbíhaly se jim sliny při pomyšlení na maso a Mojžíš si Hospodinu stěžoval:

[…] a vyčítal Hospodinu: „Proč zacházíš se svým služebníkem tak zle? Proč jsem u tebe nenalezl milost, žes na mě vložil všechen tento lid jako břímě? Copak jsem všechen tento lid počal já? Copak jsem ho porodil já, že mi říkáš: Nes jej v náručí, jako chůva nemluvňátko, do země, kterou jsi přisáhl dát jeho otcům? Kde vezmu maso, abych je dal všemu tomuto lidu? Volají ke mně s pláčem: ‚Dej nám maso, chceme jíst.‘ Nemohu sám unést všechen tento lid, je to nad mé síly. Když už se mnou chceš takto jednat, raději mě zabij, jestliže jsem u tebe nalezl milost, abych se nemusel dívat na svoje trápení.“

Nu 11,11–15 (ČEP)

Pokud čtete Bibli, víte, že Mojžíš, který se od začátku ke své službě necítil nejpovolanější, a upřímně řečeno by se jí nejspíš nejraději zbavil, s Pánem Bohem často polemizoval, nebál se zpochybnit jeho rozhodnutí a nejednou také dosáhl svého. Už jsem to v tomto podcastu říkal několikrát – je to důkaz, že s Bohem se zkrátka dá mluvit. Bůh není umanutý despotický vládce, který by striktně trval na svém. Pán Bůh člověku naslouchá, a dokonce si myslím, že je rád, když s ním třeba i polemizujeme. Je rád, když s ním mluvíme skrze své modlitby. Předkládáme mu svá, klidně i nesmyslná, přání a prosby, zkrátka, komunikujeme s ním. Chce, abychom byli jeho partneři nebo spíš, biblickými slovy – bližní. 

Vrátíme-li se k Mojžíšovi, pak tomu Hospodin následně slíbil, že na sedmdesát starších z Izraelského lidu sešle Ducha svatého, a ti pak, spolu s Mojžíšem, jak se píše v knize Numeri, ponesou břímě lidu. Od 26. verše čteme:

Dva muži však zůstali v táboře, jeden se jmenoval Eldad a druhý Médad. I na nich spočinul duch, ačkoliv nepřišli ke stanu; byli totiž mezi zapsanými. Ti prorokovali v táboře. Tu přiběhl mládenec a oznámil Mojžíšovi: „Eldad a Médad v táboře prorokují.“ Nato se ozval Jozue, syn Núnův, který už jako jinoch přisluhoval Mojžíšovi, a zvolal: „Mojžíši, můj pane, zabraň jim v tom!“ Ale Mojžíš mu řekl: „Ty kvůli mně žárlíš? Kéž by všechen Hospodinův lid byli proroci! Kéž by jim Hospodin dal svého ducha!“

Nu 11,26–29 (ČEP)

Starozákonní příběh sice neobsahuje slova Kdo není proti nám, je pro nás, je to ale stejná situace jako v případě Ježíšových učedníků. Někteří lidé se cítí být povolanější k prorokování nebo uzdravování – nebo jednoduše k jakékoliv jiné činnosti – a jakmile se v jejich okolí objeví někdo, kdo dělá stejné věci, cítí se být dotčeni, že jim narušuje jejich domnělou exkluzivní výsadu. Biblické zdroje hovoří o konání dobra. Ježíšovi učedníci vyháněli z lidí démony čili uzdravovali je, Eldad z Médadem prorokovali čili tlumočili lidu Boží slovo, kterého se jim skrze Ducha Svatého dostalo. Otázka zní: Má snad být na konání dobrých věcí monopol? Jak Mojžíš, tak i Ježíš říkají jednoznačné ne. Kéž by všechen Hospodinův lid byli proroci! Kdo není proti nám, je pro nás. Bránit někomu dělat dobré věci jen proto, že já sám se k tomu cítím být kompetentnější, je přinejmenším pošetilé, potažmo pak hloupé. 

V tomto dílu podcastu Biblická jména a úsloví jsem se vymezil vůči zneužívání dvou biblických vět totalitní komunistickou mocí. Je to ale bohužel jen jeden příklad za všechny. Jak jsem už řekl na začátku, Bible je tak nesmírně známou knihou doslova napěchovanou úchvatným obsahem, že zkrátka svádí nejrůznější lidi k tomu, aby jej tu a tam ohnuli ke svému, ne vždy bohulibému účelu. I to je jeden z důvodů, proč je dobré Bibli číst a nad biblickým textem přemýšlet. 

Já se to na půdě tohoto podcastu snažím dělat a předávat svá poznání jeho posluchačům nebo čtenářům textových verzí, které najdete na webu Biblismy.cz. Jestli se mi to daří, to už musíte posoudit vy. 

Mějte se moc pěkně, buďte požehnaní, a buďte s Bohem.

Článek 130 | Kdo seje vítr, sklízí bouři se nejdříve objevil na Biblismy.cz | Biblická jména a úsloví.

Petr Lindner | 27. 5. 2025

Představte si, že se účastníte nějaké televizní vědomostní soutěže a padne otázka: Doplňte biblickou citaci – Lékaře nepotřebují zdraví, ale… a) malomocní, b) nemocní, c) ponocní. Nevěřím, že by někdo odpověděl jinak než za b, ale dost možná by se někteří lidí pozastavili nad označením biblická citace. Opravdu tahle slova pocházejí z Bible? Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Neřekl je spíš třeba nějaký antický lékař či snad filozof? Nikoliv. Tato slova v Bibli najdete hned ve třech evangeliích a nevyslovil je nikdo jiný než Ježíš Kristus. A já bych se u nich rád na chvíli zastavil.

Uvařte si dobrou kávu, udělejte si pohodlí a přijměte prosím moje pozvání k poslechu. Od mikrofonu podcastu Biblická jména a úsloví vás zdraví Petr Lindner.

Větu, Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní, vyslovil Ježíš na začátku své pozemské služby. V nejstarším evangeliu podle Marka se nachází hned ve druhé kapitole, v Lukášovi pak v páté, a v evangeliu podle Matoušova sepsání až v kapitole deváté. Proč si Matouš dával tak na čas? Důvodem je předchozí podrobné líčení Ježíšova kázání na hoře, které v Lukáši a Markovi nenajdete. Přesněji tedy v Markovi vůbec a v Lukáši v jaksi menším vydání.

Okolnostem samotného Ježíšova výroku pak shodně ve všech třech synoptických evangeliích předchází uzdravení malomocného, poté uzdravení ochrnutého, kterého na nosítkách spustili do domu rozebranou střechou, aby následovala část, známá jako Povolání celníka, na jejímž konci zaznívá ona věta: Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Jí však Ježíšova řeč nekončí. A ani závěr není stejný ve všech třech evangeliích. Protože, abych tak řekl, nejvýřečnější je Matouš, budu pracovat s jeho verzí tohoto příběhu. Z Českého ekumenického překladu Bible přečtu 9. až 13. verš 9. kapitoly Evangelia podle Matouše:

Když šel Ježíš odtud dál, viděl v celnici sedět člověka jménem Matouš a řekl mu: „Pojď za mnou!“ On vstal a šel za ním.
Když potom seděl u stolu v domě, hle, mnoho celníků a jiných hříšníků stolovalo s Ježíšem a jeho učedníky.
Farizeové to uviděli a řekli jeho učedníkům: „Jak to, že váš Mistr jí s celníky a hříšníky?“ 
On to uslyšel a řekl: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Jděte a učte se, co to je: ‚Milosrdenství chci, a ne oběť.‘ Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky.“

Mt 9,9–13 (ČEP)

Nejprve malá vsuvka: Matouš, který se z celníka rekvalifikoval na Ježíšova apoštola, je podle všeho také autor stejnojmenného evangelia. Mluvím o tom v dílu tohoto podcastu s názvem Matouš. Z nenáviděného (celníka) milovaným (evangelistou). Pokud jste ho ještě neposlouchali, doporučuji jej vaší pozornosti. A když už máme reklamní pauzu, pak rovnou zmíním ještě díl pojmenovaný Rozebrat svou střechu. A být v tomto světě tím, kým je Bůh. Ten pojednává o zmiňovaném příběhu uzdravení ochrnutého, jehož na nosítkách spustili přímo před Ježíše dírou ve střeše. 

Ale zpátky k Matoušovi. Měli byste totiž ještě vědět, že ve stejné verzi tohoto příběhu, popsané v Lukášově a Markově evangeliu, se celník nejmenuje Matouš, nýbrž Levi. Encyklopedický biblický slovník ETF CUNI k tomu uvádí: 

Pravděpodobně to nebylo druhé M. jméno (obě by byla semitská, což nebylo obvyklé), ale později už neznámý Levi byl nahrazen M., který byl důležitou osobou pro křesťany v oblasti vzniku Mt. evangelia.

Zdroj: Encyklopedický biblický slovník ETF CUNI

Tímto jsme tedy z mého pohledu dostatečně v obraze, můžeme proto přistoupit k samotnému výkladu biblických veršů.

V kontextu věty Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní,a navrch pak Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky,se ani nemůžeme divit, že Ježíš si úplně klidně sedne k jednomu stolu s… zkrátka s hříšníky. Jako obvykle se najdou tací, kteří to nechápou, přesněji možná spíš nechtějí pochopit. Navíc, znovu opakuji, jsme na začátku Ježíšovy pozemské služby. Jeho myšlenky jsou příliš nové, nezřídka příliš radikální a, nebojím se říct, příliš revoluční. Úplně vidím, jak se někteří lidé pohoršují:

„Hej, kámo, když seš jakoby ten svatej, tak jaktože si tady hoduješ s kolaboranty? Není ti to trapný nechat se pozvat ke stolu téhle chátry? Jak ti potom máme věřit všechny ty tvoje vznešený řeči, když se tady bratříčkuješ s každým póvlem?!“

Farizejové, zmínění v evangeliu, se pravděpodobně vyjádřili poněkud distingovaněji, nicméně vyznění bylo jistě podobné. Co na to Ježíš? Bez mrknutí oka jen utrousí: Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Tím možná své kritiky ještě více popudí, protože… Jakého lékaře? Bavíme se tady o hodování s hříšníky! Jenže Ježíš vzápětí dodává: Jděte a učte se, co to je: „Milosrdenství chci, a ne oběť.“ Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky.

Když jsem před chvílí říkal, že budu číst z Matouše, protože je „nejvýřečnější“, měl jsem na mysli právě větu Jděte a učte se, co to je: ‚Milosrdenství chci, a ne oběť.‘ Ta totiž v Markovi a Lukášovi chybí. Ježíš jí cituje první část 6. verše 6. kapitoly knihy Ozeáš, kde se píše:

Chci milosrdenství, ne oběť, poznání Boha je nad zápaly.

Oz 6,6 (ČEP)

Zápaly se myslí zápalné zvířecí oběti Bohu, které byly ve starozákonní době běžnou součástí židovského náboženství. Ale pozor, ústy proroků mluví Bůh. Tudíž slova z knihy Ozeáš jsou slova samotného Hospodina. Milosrdenství chci, a ne oběť, opakuje Otcova slova Ježíš a dodává: Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky.

Možná se pletu, ale z mého pohledu tyto dvě věty až překvapivě jednoduše vystihují celou podstatu křesťanství. Před očima mi vyvstávají různé biblické příběhy: O marnotratném synu a o cizoložnici, které hrozilo ukamenování. A také o proměně pronásledovatele křesťanů Saula v apoštola Pavla. No a o Matoušovi alias Levim už zde řeč byla. Všechny tyto příběhy spojuje milosrdenství, odpuštění a láska. Boží milosrdenství, Boží odpuštění a Boží láska. A všechno se děje v nepodmíněném způsobu. Darované od samotného Boha. Z lásky k člověku. 

Ježíš si nesedá k hříšníkům proto, aby provokoval konzervativní či fundamentalistické kruhy tehdejšího Izraele. Činí to, protože věří v dobro, které v člověku je. V každém, i hříšném člověku je dobro. Nehledě k tomu, že každý člověk je už z podstaty hříšný, jak nám to ukazuje ten starý příběh Adama a Evy. 

Jdi a už nehřeš, říká Ježíš zmíněné cizoložnici, které hrozila krutá smrt ukamenováním. Nic víc, nic míň. Neříká: „Musíš odpracovat 300 hodin veřejně prospěšných prací,“ ani ji nenutí zaplatit pěkně tučnou pokutu do státní kasy. „Bylo ti odpuštěno. Jdi a už to nedělej.“ MUDr. Ježíš Kristus je milosrdný lékař, kurýrující hříšníky svým odpuštěním.

Možná si říkáte, jaké nemoci vlastně ten doktor Ježíš léčí? V Bibli se píše o mnoha zázračných uzdraveních. Vyléčil ženu s krvotokem, malomocné lidi, slepému muži daroval zrak, ochrnutému schopnost chodit, a z lidí vyhnal spousty démonů. No ale jak v dnešní době? Jak Ježíš léčí, když je někde v nebi u svého Otce? To léčivé, které nám zde nechal, je Boží Slovo. Ve své řeči na rozloučenou ve 14. kapitole Evangelia podle Jana Ježíš říká – verše 21 až 24:

Kdo přijal má přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A toho, kdo mě miluje, bude milovat můj Otec; i já ho budu milovat a dám se mu poznat.“
Řekl mu Juda, ne ten Iškariotský: „Pane, jak to, že se chceš dát poznat nám, ale ne světu?“ 
Ježíš mu odpověděl: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. Kdo mě nemiluje, nezachovává má slova. A slovo, které slyšíte, není moje, ale mého Otce, který mě poslal.

J 14,21–24 (ČEP)

Krásné! No ale ať neutíkám od tématu. Co že to tedy Ježíšovo Slovo léčí? Před chvilkou jsem mluvil o biblických příbězích, které spojuje milosrdenství, odpuštění a láska. Ježíšovo Slovo léčí jejich nedostatek. Kurýruje absenci milosrdenství, kritické hodnoty odpuštění, deficit lásky. A navrch nám všem, kteří ho milujeme, Ježíš přidává něco jako nikdy nekončící lázeňský pobyt v Božím království po tomto životě na zemi.

Snad mi nebudete mít za zlé, když řeknu, že takového doktora potřebujeme úplně všichni. Někdo více, jiný méně, ale moc nevěřím tomu, že by existoval člověk, jenž by se bez jeho starostlivosti úplně obešel. V předchozí části jsem řekl, že MUDr. Ježíš Kristus nás léčí svým slovem. Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek, říká Ježíš v Janově evangeliu. Nevím, jak to vnímáte vy, ale být příbytkem Božím s vlastním lékařem Ježíšem, to je pro mě něco… prostě neskutečného.

Ale i když je to neskutečné, moc rád tomu věřím. A přiznám se, když tak nad tím přemýšlím, taky mě to jaksi… nevím, jak to přesně vyjádřit… zavazuje(?)

Mějte se moc pěkně, buďte požehnaní, a buďte s Bohem.

Článek 121 | MUDr. Ježíš Kristus aneb Lékaře nepotřebují zdraví se nejdříve objevil na Biblismy.cz | Biblická jména a úsloví.

Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Neřekl je spíš třeba nějaký antický lékař či snad filozof? Nikoliv. Tato slova v Bibli najdete hned ve třech evangeliích a nevyslovil je nikdo jiný než Ježíš Kristus. A já bych se u nich rád na chvíli zastavil.

Uvařte si dobrou kávu, udělejte si pohodlí a přijměte prosím moje pozvání k poslechu. Od mikrofonu podcastu Biblická jména a úsloví vás zdraví Petr Lindner.

Pokud přece jenom z jakéhokoliv důvodu nechcete nebo nemůžete poslouchat moje vyprávění, je zde ještě druhá volba – přečtěte si textovou verzi tohoto dílu podcastu.

Článek 121 | MUDr. Ježíš Kristus aneb Lékaře nepotřebují zdraví se nejdříve objevil na Biblismy.cz | Biblická jména a úsloví.