O to více mám rád každou snahu o edukaci o rodném jazyku, byť – jak si mnozí mylně myslí – stačilo to, co do nás pracně nahustili učitelé základních škol. Nestačí. Takže dnes jedna inspirace, jíž je web Martina Ulbricha, který – když píše o jazyku čili o češtině – dobře ví, o čem píše, a dokáže to také dobře sdělit čtenáři.

Proč o tom ale píšu na tomto webu, věnovaném Biblickým jménům a úslovím, a vůbec, věcem kolem Bible a křesťanství obecně? Důvod je jednoduchý: Na webu Martina Ulbricha jsem totiž našel dva tématické články – první s názvem Nedejbože, bůhvíco… Ve jménu Božím o českém pravopise a slovní zásobě #1, a jeho druhé pokračování, nazvané Pozdrav pánbůh, zdař bůh… Ve jménu Božím o českém pravopise a slovní zásobě #2.

Autor těchto textů mi krásně (hezky česky:-) konvenuje hned ve druhém odstavci prvního článku, kde píše:

Jakožto jedni z největších ateistů nejenže nedáme dopustit na křesťanské svátky, náš současný spisovný jazyk je navíc stále protkaný křesťanskými odkazy a biblismy.

No prosím! Jako bych to neříkal! A nezakládal kvůli tomu tento podcast a web! :-)

Dobře, takže o čem jsou oba zmíněné články? Nebudu zde dělat jejich recenzi – přečtěte si je, prosím, sami. Zkusím vás navnadit jen pár vybranými informacemi. Tak například… věděli jste, že pojmy nedejbože nebo třeba bůhvíco se píší dohromady? Nebo…, že přivlastňovací přídavné jméno Boží se píše s velkým B pouze, pokud se jednoznačně vztahuje ke konkrétnímu monoteistickému Bohu? 

Je toho samozřejmě více, ale jak už jsem napsal, čtěte sami v článcích Martina Ulbricha:
Nedejbože, bůhvíco… Ve jménu Božím o českém pravopise a slovní zásobě #1
Pozdrav pánbůh, zdař bůh… Ve jménu Božím o českém pravopise a slovní zásobě #2

Článek Bůh s velkým, nebo malým písmenem? Boží čeština ve zkratce se nejdříve objevil na Biblismy.cz | Biblická jména a úsloví.